Ačkoli přírodní kaučuk má vlastní lepivost, pevnost adhezivního spojení generovaná samotným kaučukem je často pro mnoho aplikací nedostatečná. Většina komerčních syntetických elastomerů naopak postrádá lepivost-k sobě nebo k jiným povrchům. V důsledku toho, aby se zlepšila jejich lepivost, musí být přidány pryskyřicové prostředky pro zlepšení lepivosti. Velké množství latexových a rozpouštědlových-systémů-zejména těch, které se používají jako kontaktní lepidla-, vyžaduje použití specifických typů lepivých pryskyřic.
Běžné prostředky pro zlepšení lepivosti mají typicky relativní molekulové hmotnosti v rozmezí od 200 do 1500 a obecně se vyznačují velkými, tuhými molekulárními strukturami. Jsou termoplastické povahy a při pokojové teplotě obvykle existují jako amorfní sklovité pevné látky. Vykazují široké spektrum bodů měknutí, od kapalin při pokojové teplotě až po křehké, tvrdé pevné látky s teplotami tání dosahujícími až 90 stupňů. Obecně jsou vysoce rozpustné v alifatických uhlovodících, aromatických uhlovodících a mnoha běžných organických rozpouštědlech. Z hlediska lepivosti, pevnosti v tahu, zachování barvy a odolnosti proti oxidačnímu křehnutí volba lepivé pryskyřice významně ovlivňuje celkovou kvalitu lepidla. Nemodifikované gumy a dřevěné pryskyřice mohou být převedeny na estery; ačkoli zpočátku vykazují určitou lepivost, vykazují špatnou odolnost proti stárnutí, jakmile je aplikace lepidla dokončena. Estery kalafunové pryskyřice, které byly stabilizovány hydrogenací nebo polymerací, však odolávají oxidační degradaci a nabízejí nejlepší celkové výkonové charakteristiky při použití v adhezivních formulacích.
